Měsíc listopad svým nevlídným počasím k trudnomyslnosti přímo vybízí, přesto není třeba podléhat pocitům melancholie a pesimismu. Hned na počátku měsíce prožíváme dva významné svátky, které určují ráz celému měsíci. Mnohdy je však chápeme zcela špatně a nebo podceňujeme jejich význam.
Svátek všech zemřelých a všech svatých není pouze od toho, abychom hromadně navštěvovali hřbitovy a soutěžili, kdo vyzdobí rodinný hrob lépe a výrazněji. Není zde ani od toho, abychom se stali plačkami a uronili hektolitry slz nad svými zemřelými. Okázalost není namístě, přestože se k ní tisíce lidí mylně uchylují. Chtějí snad ostatním dokázat, že právě jejich zemřelý pro ně znamenal nejvíc na světě? Že právě on ještě nemusel zemřít a paní smrt si mohla vybrat někoho staršího nebo společnosti méně prospěšného? Vše zbytečné! Smrt si nevybírá.
Nikdo z nás neví, kdy přijde jeho konec. A nikdo nikdy na ni není připraven. Potkáváme se s ní denně prostřednictvím médií, svých blízkých, známých i neznámých. Jednou však zabrousí i do našich řad a vezme nám milovaného člověka. Navždy, nenávratně. Proč, proč právě on (-a), ptáme se zpitoměle stále dokola. Na tuto otázku nám nedokáže nikdo odpovědět. Doba smutku, doba truchlení bývá zkouškou ohněm a procházkou peklem zároveň. Jak budeme dále žít? Jak se se ztrátou dokážeme vyrovnat?
Každá ztráta bolí a k utišení potřebuje čas. Čas utříbit vzpomínky, najít a přitom uzavřít místo ve svém srdci, které patřilo jen jemu (-jí). Smrt je nemilosrdná, ale spravedlivá zároveň. Čeká na každého z nás, na někoho dřív, na někoho později. Nadějí může být víra v posmrtný život, víra na spásu duše. „Jednou se zase setkáme, jednou z mrtvých vstaneme“, slibuje pan farář pozůstalým u hrobu. V tuto smutnou chvíli bychom rádi uvěřili všichni.
Svátek zemřelých nás vybízí především k zamyšlení a tiché vzpomínce. Vzpomínce na ty, kteří nás již na tomto světě opustili. Modlitba za klid jejich duší se line z našich úst. Vzpomínáme na dobra, která vykonali. O mrtvých jen v dobrém, říká se od pradávna. Všechno zlé nechť je zapomenuto a odpuštěno. Svátek dušiček vybízí i nás pozůstalé, abychom se zamysleli nad svými životy. Abychom si uvědomili, že si s sebou do hrobu nevezmeme bohatství světa, ale bohatství duše. Také na nás jednou budou ostatní vzpomínat. Záleží jen na nás samých v jakém slova smyslu.
Symboly víry pro dušičkové období:
► Náhrdelník - ukřižovaný Ježíš - symbol Ježíšova utrpení na kříži je pro dušičkový čas typický. Zdobný přívěšek je možné naaranžovat do hřbitovní vitrínky
► Řetízek s přívěskem Jerusalem Cross – originální ztvárnění kříže. Designově působivý doplněk pro náboženské i pietní příležitosti
► Řetízek s přívěskem kříže duo efekt – moderní vzhled krucifixu, který se bude vyjímat na krku, stejně jako součást pietní smuteční výzdoby
